2. týden

Bože ten čas ale letí, další tejden v luftu a Ála porád nezaměstnanej. Každopádně ale udělal nemálo kroků směřujiících k zaměstnanému a prosperujícímu Alešovi. V pondělí jsem si zařídil v Cork City PPS number. To je takový místní číslo na všechno, který vám vystaví na finančním úřadě. Bohužel to tady všechno taky trvá, takže zatím tohle magic number nemám. Do 14ti dnů to má dorazit poštou. Bez tohodle numera ste tady celkem v řiti, protože vám bez něj například nedovolej otevřít účet v bance. Bez bankovního účtu vám zase mobilní operátor nedá internet. To je mimochodem důvod, proč jsem už tejden offline. V novým baráku totiž free wifi nefunguje, resp. funguje prachmizerně (signál na jedný čárce - pakety bych přenášel na disketách rychlejc, než jak lítaj vzduchem). Bez PPS numera sem se taky nemohl zaregistrovat u ESB (místní ČEZ), takže se musela udělat registrace na Michala, ale toho z práce nepustěj na zařízení takovýhle záležitosti, takže sem to musel pořešit já. Zkuste si představit tohle - máte číslo bankovního účtu a PPS číslo někoho jinýho a vyzbrojeni těmito informacemi zvedáte telefon a voláte na irskej ČEZ, že se chcete zaregistrovat k odběru elektřiny. Tam si nejdřív poslechnete moc příjemnej ženskej hlas automatu, kterýmu toho zas tak moc nerozumíte, pomačkáte čudlíky na telefonu dle instrukcí tohohle hlasu ve snaze dostat se k registraci novýho zákazníka. Po několika chybných pokusech se zdárně proklikáte až k živé operátorce, které se pokusíte vysvětlit, že chcete provést registraci někoho úplně jinýho, protože on to zkrátka kvůli práci nemůže zařídit. No co vám budu povídat, po půl hodince sem to prostě vzdal - ano, první prohra s irským akcentem. Řeknu vám, ty lidi tady maj tak zajímavej dialekt, že jim prostě hrozně blbě rozumim. Když vzpomenu na Frantíky a Amíky z lodě, tak to je jak nebe a dudy. Registraci jsem nakonec provedl za pomoci sousedky Irky, který jsem to všechno vysvětlil, dal jí telefon a na kolenou poprosil o vytržení trnu z řiti. Zařídíla to holka jedna šikovná. Útěchou mi bylo, že i jí to zabralo dobrou čtvrthoďku. Evidentně tam na tý ČEZ hotlajně nejsou na takhle komplikovaný případy připravený :-D. Každopádně uzavřením této záležitosti jsem konečně dořešil všechny záležitosti s bydlením, takže moje adresa (kdyby ste mi chtěli poslat nějakej ten balík s paštikama, rukavecima a šálou) je nyní:

2 Spa Mews
Mallow
co. Cork



(a takhle to u nás doma vypadá...)

Během uběhnuvšího týdne jsem taky pořešil dost záležitostí ohledně práce. Zaregistroval sem se na třech největších irských pracovních serverech, kde sem pověsil moje CV a odpověděl na několik zajímavejch nabídek (zatím nic, ale panice ještě nepropadám). Obešel jsem taky několik místních firem a nechal tam CV. Ještě mi jich dost zbývá, takže příští týden mám taky co dělat. Zaregistroval sem se v místní knihovně, kam chodím číst noviny s inzercí a serfovat. Taky sem se při pochůzkách za prací konečně důkladně seznámil s městem. Celkově byl minulej tejden takovej zabydlovací, už se tady začínám cejtit jako místní. Vím kde se dá co koupit, kde sou jaký krámy a firmy. Taky sem se seznámil s místní dopravou. Irové sou asi nejhorší řidiči pod sluncem. Zlatej Rychnov i s Chrudimí dohromady. Sou to tady hrozný vemena - na čtyřproudu jezděj skoro všichni v rychlým proudu devadesát (maximálka je přitom kilo) a na pomalým je největší prasata za zvuku klaxonů a blykání dálkama podjížděj. To byste museli zažít, popsat se to nedá. V naprostém souladu s právě popsanými řidičskými schopnostmi Irů se mi zde přihodila jedna nádherná událost. Jdu si takhle ve středu ráno k autu, že si zajedu zařídit něco do Cork city a co nevidím?! Můj čerstvě nalakovanej Rover má pravej přední blatník brutálně zmuchlanej a dveře spolujezdce sou taky luxusně odřený. Zrcátko bylo sklopený a taky odřený, takže nějaký jelito mi do toho nacouvalo - náklaďák to musel bejt, protože všechno je to zmuchlaný až od půl metru vejšky. Stejně jako v Čechách, ani tady se s tím neserou. Viník, ať už to byl kdo chtěl, se nepřihlásil, vzkaz nikde žádnej, takže další útok na mou prkenici. Zaplať pánbůh, že se s tim dá jezdit. Vrakoviště tady jsou plný Roverů, takže ten blatník snad nebude velkej problém. Zatím s tím jezdím a neřeším to. Až něco vydělám, tak to dám zas dokupy, aby se na to mohlo podepsat jiný prase.



Až na tuhle nemilou záležitost je tady všechno cajk. Když zrovna nesháním práci, šprtám anglinu nebo experimentuju v kuchyni - dneska sem kuchtil guláš a musím se pochválit, byl prostě luxusní!! Haba včera upek kuře, který bylo taky pamparádní. Po večerech čučíme na projekci, hrajem Playstationy, jezdíme po návštěvách - prostě jako v Čechách. Postupně se tady seznamuju s českou enklávou. Čechů tady jsou desítky, stejně tak Slováků. Poláků je tady vůbec mrak. S jednou polskou rodinou mě tady Michal seznámil. Byli sme u nich na pár pivek. Je to normální rodinka - táta, máma, dcera, syn. Syn, Sambor se jmenuje, studuje v Corku, je mu dvacet. Ségra (Marta) je o dva roky starší, ta už maká spolu s rodičema v senior centru. Mladý tam měli na návštěvě další Poláky, taky jednoho Slováka. Popili sme, pokecali - docela mě překvapuje, jak hodně polštině rozumím. Když už sem se náhodou ztratil, doptal sem se anglicky a bylo.
Tak tohle se v kostce za poslední týden událo. Jak vidíte, tak se tady nenudím. Mějte se tam na tom kontinentě krásně. Já si to budu na ostrově taky užívat :-D!

PS: Dnes mi mimořádně zlepšil náladu Chris Corner, protože vypustil 1. singl z nově chystanýho alba IAMX!!! Rozhodně byste to měli zkusit, je to prostě naprosto dokonalá záležitost:

http://www.61seconds.de/thinkofengland.mp3

14. prosince bude tohle album představovat v Roxy - já snad kvůli tomu poletím na otočku do Prahy!!!